Haló magazín, 24. 11. - 30. 11. 2000 (24. 11.)
Neumím být kalkulačkou
I když mladá, už hvězdná
zpěvačka a také začínající talentovaná herečka Monika ABSOLONOVÁ (24)
naposledy odpovídala na otázky Haló novin ještě na někdejší stránce
Vyhrazené mladým v únoru tohoto roku. Tehdy ještě byla slečnou... Zcela
nedávno si však po pětileté známosti vyměnila manželské políbení a
prstýnky s plzeňským extraligovým hokejistou Václavem Eiseltem, takže na
naše čerstvé zvídavé otázky odpovídala už paní Monika. Prvních základů
se jí dostalo v Kühnově dětském sboru a posléze na taneční konzervatoři.
Před sedmi lety jí díky Michalovi Davidovi vyšla první deska, která
Monice hned vynesla nominaci na českou Gramy za objev roku. Rok nato
vydává s Michalem Davidem své další CD, aby třetí v pořadí, s názvem
První den, tentokrát už bez jeho asistence, přišlo na svět vloni na
podzim, paradoxně v době uvedení diskotékového megahitu Blízko zůstávám,
duetu, jak jinak, s Michalem Davidem. Možná i proto bývá občas terčem
prázdné rádobykritiky, na kterou kdysi reagovala pláčem, dnes ale už s
úsměvem, když říká:
»Na popu jsem vyrostla, tak nebudu předstírat, že jsem nějaká
umělkyně. Pro někoho to umění je, pro někoho nikoli, mně se to ale líbí,
tak to budu dělat. Ať udělám třítónovou písničku nebo desetitónovou, je
to moje věc...«
+* Po novinářské projekci Princezny ze mlejna 2 jste nám nechtěla
prozradit, co že se vám rýsuje dalšího v herecké branži. Můžete už být
sdílnější?
V létě jsem natáčela pokračování TV seriálu Zdivočelá země, kde mi dali
malinkou roličku svazačky. Přestože jsem tam jen v několika obrazech,
byla to zkušenost, protože to bylo jiné než pohádková Princezna ze
mlejna, potkala jsem se tu i s novými lidmi, nejvíce mě oslovil pan
režisér Hynek Bočan, což je moc příjemný pán. I teď se zase něco rýsuje,
ale opt bych to nechtěla zakřiknout, už proto, že bude záležet na tom,
jestli se na tenhle film seženou peníze. Pokud ano, tak tu roli mám, a
abych byla sdílnější, prozradím, že budu hrát vedle jedné úžasné české
herečky, z čehož už teď mám trému.
+* Tak zkuste prozradit alespoň její iniciály...
Dobře. Jiřinka Bohdalová. Říkám Jiřinka, i když jsme se potkali snad jen
jednou, ale pro mě je to skvělá herečka, celá naše rodina jí má strašně
ráda. Dovedete si představit, co by to znamenalo, kdyby to vyšlo?
+* Čím se vnitřně cítíte být víc. Stále zpěvačkou?
Zpěvačkou, rozhodně. I když bych si díky skvělé atmosféře natáčení a
neuvěřitelnému ohlasu dětí, které nás na všch festivalech poctily cenou
diváků, ráda ještě v nějaké pohádce zahrála. Nicméně pro mě je to tak,
že když jsme začali točit princeznu, tak jsem si dovedla představit, že
bych svou čarodějnici zpívala, ale bála jsem se mluvit. To je hrozný
rozdíl. I když je pravda, že v Draculovi už to také nebylo jen o
zpívání, ale i o hraní, speciálně nymfy, dvě jsem také ztvárnila, byly
spíše o hraní, jelikož se jednalo o takové komické postavičky. Když jsem
pak dostala hlavní roli Lorraine, znamenalo to daleko více prostoru i
střídání poloh. Ta naivní holka, která přišla na hrad, se postupně mění
v nešťastnou ženskou.
+* Mimochodem, Lorraine. Vy jste převzala po Lucii Bílé nejen
čarodějnici v Princezně ze mlejna, ale právě i Lorraine v Draculovi.
Jaké to je zpívat jedinečnou Svobodovu hitovku Jsi můj pán?
Krásné, fakt jde o nádhernou muziku, která v samotném Draculovi je navíc
umocněna tou rolí, divadlem, vším okolo. Vůbec si myslím, že mé pocity z
draculovské atmosféry se už nikdy nebudou opakovat. Tím, že to bylo
poprvé, co jsem stála na divadle, hrála v muzikálu...
+* A dnes, pokračujete v muzikálovém kurzu?
Ano. Přijala jsem roli Ágnes v Krysařovi, kterého hrajeme v Prešově. Za
ni jsem také ráda, protože je zase o něčem jiném než Lorraine, celý
muzikál je úplně jiný. Moc se mi líbil už v Praze, tak jsem se pro něj
rozhodla i za cenu strastiplných cest na druhý konec naší někdejší
republiky.
+* Takže vlasteneckého živla Dana Landu máte ráda...?
No, hrozně. Landa je prostě na rovinu, a to mě baví. To je člověk, který
si naprosto na nic nehraje, což je v branži, kde spousta lidí má nějakou
škrabošku, z níž je občas vykoukne člověk, opravdu unikát.
+* Prešov, Slovensko, co vás tak daleko přitahuje?
Do Prešova jezdím moc, moc ráda, jsou tam senzační příjemní a opravdu
upřímní nefalšovaní lidé, kteří se umí bavit... Celkově bezva atmosféra,
kterou jsem poznala, už když jsem tam hrála v Draculovi, tím jsem se
vlastně s tímhle úžasným místem prostě propojila. Mám se tam opravdu
skvěle, navíc jsem se stala oblíbenkyní místní fary.
+* Proboha, jak?
Chodí tam na mě tucet místních kněží, kteří, jak mi přiznali, kvůli mně
byli osmnáctkrát na Draculovi a teď chodí i na Krysaře. Když se
dozvěděli, v jakém spím hotelu, tak mi nabízeli, jestli nechci chodit
přespávat k nim na faru, no, jsou to kluci zlatí. Dokonce se mě i oni
sami ptali, proč jezdím k nim tak daleko a nedělám raději kariéru v
Praze. Myslím, že jsme si to vysvětlili. Nestojím o kariéru za každou
cenu, ti úžasní lidé mi dávají daleko víc. Ještě k tomu tam navštěvuji
jeden dětský domov, což mne také obohacuje... Navíc, když po tradiční
místní borovičkové společenské únavě musíte ráno zase v jednom zátahu
odřídit 650 kilometrů, tak to znamená, že už asi něco umíte. A já to
dokázala, z čehož mám ohromnou radost. Jsem frajerka!
+* Tak to určitě. Váš čtyřnohý přítel Quido s vámi také jezdil na
Slovensko?
Hmm, ale jenom do Bratislavy, ten Prešov už by byl na něj moc.
+* Přesto Praha skýtá víc například z pohledu žánrové rozrůznělosti
toho, co tu můžete dělat. Nelákal by vás třeba klasický muzikál?
To víte, že ano. Moc ráda mám Eponinu v Bídnících, což je skutečně
nádherná role, kterou bych si moc přála. Ostatně, Michal David se
Zdeňkem Borovcem připravují klasický muzikál Kleopatra, kde bych, pokud
všechno vyjde, měla dostat hlavní roli. Tak se na ní moc těším, protože
to, co jsem z Kleopatry zatím slyšela, je úžas, zcela mne to uchvátilo.
A pokud i přesto kritici budou Michala roznášet na kusy, tak naoplátku
zase roznesu já je, protože Kleopatra je prostě nádhera. Mně se s
Michalem vůbec spolupracuje moc dobře. On je takový zlatý člověk, který
vždycky spíš vystrkuje do popředí ty druhé, ne sebe, čehož důkazem není
jen deska Pár přátel stačí mít, ale i nikde nekončící láska, s jakou se
přes všechna úskalí věnuje svým nejbližším. Takže naše spolupráce snad
bude pokračovat i na mém příštím albu, i když aranžmá bych měla mít od
dvacetiletých slovenských zlatých slavíků, šikovných bratrů tvořících
skupinu IMT Smile.
+* Myslíte, že když teď, v závěru, poněkud přehodím výhybku, že z vás
dostanu vaše životní priority?
Víte co, neumím být kalkulačkou, v ničem. Když mi někdo nabídne práci,
tak nepomýšlím na komerční úspěch, ale na to, co mi to dá, aby to bylo
dobré pro mě samotnou v tom smyslu, že se pak za sebe nebudu muset
stydět. Abych věděla, že jsem do toho dala všechno. Že momentálně to
bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. A je to i o lidech, s nimiž bych
na tom kterém projektu měla dělat. Jsou lidi, pro které udělám ihned
cokoli, jako Zdeněk Troška, Michal David, ale jsou i lidi, pro které už
bych neudělala nic. Ovšem pokud vám někdo nesedí, musíte si pečlivě
rozvážit a umět odpovědět proč...
Ptal se ROMAN JANOUCH