Metro, 13. 12. 2001

Zeptali jsme se... Moniky Absolonové

zpěvačky a herečky

Když z vás nedávno na pódiu Lucerna Music Baru loudili vlastní novoroční přání, tesknila jste nad tím, že vám manžela Václava Eiselta, extraligového hokejistu, odveleli do Havířova. Co všechno jste schopna udělat pro jeho návrat?
V reálném světě nejsem čarodějnice, takže není v mojí věci cokoli v tomhle směru podniknout, Vašek je v podstatě jejich "majetek"... Nicméně zvyk je železná košile a po šesti letech být najednou sama je zvláštní, ale i na to si člověk zvykne. Nic jiného mi ani nezbývá.

Můžete se alespoň utěšovat vaším novým, v pořadí už čtvrtým, CD Jsem nevěrná. Název alba v praxi vyvracíte, přesto vám prý dělá radost...?
Určitě s ním spokojená jsem, překvapivě i s jeho prodejností - že bude tak žádané se asi nečekalo. Mám totiž radost z každého prodaného kousku, ve Slavíkovi zas z každého bodíku. I taková stovka je milá, nejde mi o tisíce.

No a vidíte, přesto na ně v obou případech došlo! A což teprve boom, který se dostaví po únorové premiéře Kleopatry. Jak jste se s hlavní rolí slavné královny sžila?
Protože na ní pracuji od samých počátků, kdy se muzikál teprve tvořil, pomalu si tykáme. Od Kleopatry si slibuji právě to, že tři až pětkrát týdně se budu nořit do života někoho jiného. Jsem intuitivní herečka, prací na jevišti ráda filtruji své každodenní pocity. Vážím si i toho, že mě obohacuje, že se tu mohu pořád učit nové věci. Muzikálová sériovost mi nevadí, každé představení je totiž nové, hrajete s jinými kolegy, pro další diváky. Moc cenné je pak divadelní zázemí.

Roman Janouch