Image, júl 2002

Následující rozhovor vyšel jako výsledek »výměnného obchodu« mezi správcem těchto internetových stránek Mgr. Romanem Janouchem a šéfredaktorkou východoslovenského Magazínu pre zdravie, krásu, štýl, módu a rodinu - Image - Annou Nagyovou... Image si od Haló novin vyžádal práva na přetisknutí exkluzivního e-mailového interview přes oceán s někdejší slovenskou Zlatou slavicí BARBAROU Haščákovou, jež speciálně pro Haló noviny porušila své mediální mlčení, za přetištění autor rozhovoru R. Janouch po Barbarině souhlasu požadoval pouze jediné - možnost zapropagovat obdobným způsobem naši Kleopatru Moniku Absolonovou, jež právě východnímu Slovensku zasvětila nemalou část svého života. Přislíbený rozhovor se uskutečnil na sklonku dubna v Trenčíně během slovenské tour Michala Davida, rozsah nepřekročil délku přetisknutého exkluzivního interview s Barbarou. Přesto však ve finále vyšel bez vědomí autora v následující ne příliš šťastné zkrácené podobě (i s věcnou chybou ohledně pořadového čísla alba Dál jen při mně stůj). Proto internetovým uživatelům, fanouškům Moniky ABS, nabízíme nejen finální verzi tak, jak se objevila v červencovém Image na stáncích, ale následně také původní (českou) podobu do Prešova odeslaného interview...

Monika ostáva aj naďalej sama sebou!

      Počas svojho niekoľkoročného hosťovania v prešovskom Divadle Jonáša Záborského vzniklo silné puto, spájajúce Moniku Absolonovú a východ Slovenska. Dôvodom nebole len účinkovanie v muzikáli Dracula a Krysař, ale aj prostredie, ktoré Monike učarovalo.

Monika Absolonová, je mladá, dvadsaťpäťročná, talentovaná speváčka. Jej prvý sólový album vyšiel pred deviatimi rokmi, o rok neskôr prvé cédečko s názvom Dál jen při mně stůj. Po treťom samostatnom kompaktnom disku - První den nastala odmlka, ktorú prežila s muzikálmi: Dracula od Karla Svobody a s Krysařem Dana Landy. Minulý rok uzrelo svetlo sveta štvrté CD s názvom Jsem nevěrná a súčasne získala aj titulnú rolu Kleopatry v rovnomennom pôvodnom českom muzikáli Michala Davida.

Východ Slovenska neobchádza a tak pri jednej z jej návštev Prešova sme jej položili niekoľko otázok.

* Prešovskí diváci ťa mali možnosť vidieť v muzikáli Dracula. Od tej doby uplynulo určité obdobie, aký bol tvoj umelecký rast?

V Draculovi som sa medzitým dopracovala až k hlavnej úlohe Lorraine. Túto postavu som si zamilovala tak, že sa mi z nej nechcelo odísť ani po pražskej upírej derniére. Ponuku účinkovať v muzikáli Krysař som prijala aj kvôli Danovi Landovi, skvelému človeku, ktorý tvorí rovnako skvelú hudbu. S vysnívanou úlohou Agnes som sa presťahovala aj do Prešova. Stretla som tu úžasné publikum, jeho priatie a reakcie boli natoľko spontánne a vrelé, že si ma celkom podmanilo.

* Po rokoch sa do Prešova opäť vraciaš?

Nie je to po rokoch. Možnože si ma v Prešove ešte pamätajú, v Krysařovi som hrala asi pred rokom. Prešov mám veľmi rada. Svoje čaro má aj vďaka študentskej atmosfére tunajších vysokých škôl. Má krásne námestie a vždy, skutočne vždy, keď prídem do Prešova, privíta ma slnečné počasie. Neraz sa cítim ako na dovolenke. Veľmi mi to tu vyhovuje. Samotné mesto, ale aj to, že tu pečú veľmi chutné pirôžky! Každý deň som si pochutnala na pirôžkoch s inou náplňou. Makovou, džemovou, tvarohovou, najviac mi vyhovovali s čokoládovou plnkou.

* Prišiel čas, kedy si kvôli Kleopatre musela schudnúť. Ak by sa tak nestalo, túto rolu by si nedostala?

Do jej premiéry som schudla spolu trinásť kilogramov. Ak by sa mi však nepodaril takýto rapídny pokles mojej hmotnosti, úlohu by som pravdepodobne nezískala.

* Obidve už spomínané prešovské premiéry, ale aj postavu čarodejnice z filmovej rozprávky Princezna ze mlejna 2, si prevzala od Lucie Bílé. Zdá sa, že až do úlohy Kleopatry si jej robila tieň?

Nie je to náhoda, aj keď je známe, že všetky dobré úlohy u nás dostáva práve ona. No a čo? Ale musím povedať, že ak by mi niekto ponúkol úlohu v Soukupovom muzikáli Johanka z Arku, tak do tejto úlohy idem okamžite, pretože Lucka má šťastie na krásne role a ja mám šťastie, že som o niečo mladšia než ona a jej úlohy často dedím.

* Teraz iba ostáva o niekoľko rokov prevziať Luciinu štafetu v Českom slávikovi?

Nie je to až také dôležité, ale aj keby som náhodou žiadneho nedostala, poprosila by som Lucku o jedného, pretože takúto cenu by si zaslúžili moji rodičia a babička.

* Rozhovor ukončím otázkou na spomienky o deťoch z detského domova?

Nechcem o tom veľmi veľa hovoriť. Jednoducho som pravidelne cestovala do detského domova v Šarišských Michaľanoch. Ubíja ma to, že sú to úžasné deti, ktoré sa narodili »blbým« rodičom na nesprávnom mieste a v nesprávnej dobe a ja im nemôžem pomôcť. Nemôžem si ich zobrať domov. Ale vďaka týmto vzájomným dotykom dokážem pochopiť rodičov, ktorým sa narodí postihnuté dieťa, že ho umiestnia do domova, pretože sa nevedia o neho postarať. Ale v michalianskom domove sú zdravé, pekné a múdre deti! Ich rodičom nestoja ani za chvíľku pozornosti? Je veľmi ťažké počúvať osudy týchto detí.
 

Roman JANOUCH
Foto: archív

Česká »Prešovčanka« zůstává dál sama sebou

Není tomu tak dávno, co si při vyslovení jména benešovské rodačky Moniky Absolonové i v zemích na západ od řeky Moravy jen málokdo vybavil mladou, nadějnou a především neuvěřitelně talentovanou zpěvačku, která zpívá hlavně pro potěšení (ale také pro obživu), zatímco všechny ty doprovodné »P. R.« záležitosti (a nejen je), které s rostoucí slávou přímou úměrou bezpodmínečně souvisí, by nejraději zamkla do šuplíku a nemyslela na ně...

+* Nedávno jsi vyslovila v uvozovkách údiv nad tím, kolik nových lidí se kolem tebe najednou točí a obrazně řečeno tě poplácává po zádech. Ale protože ty opravdu dobrá jsi, hodláš si o věcech nejen kolem své image i nadále rozhodovat sama? Nebo dáš na lákavé vábení?

Určitě zůstanu sama sebou, takže na prvním místě budu vždycky posuzovat všechny třebas i dobře míněné rady podle toho, jestli budou vycházet ze mě, nenechám se nikam »unést«, i když jsem také už nejednou přiznala, že když budu potřebovat mít opravdu hezký obličej, tak zavolám vizážistovi Zdendovi Fenclovi, zatímco pro krásné šaty zase Danovi Procházkovi. Ale tyhle kluky jsem si našla právě proto, že mi jejich práce ohromně vyhovuje. Je moc fajn mít se na koho obrátit s prosbou o radu třeba ve chvíli, kdy točím nějakou televizi, chystám se na důležitý koncert, na premiéru. Leccos už ovšem zvládnu také sama, včetně líčení nebo výběru šatů, proto třeba na slovenské turné Michala Davida už jsem kluky s sebou brát nemusela. Navíc do civilu ti stejně nikdo žádný image nevymyslí - když budeš mít rád modrou a stylista ti bude radit kombinaci zelené s kanárkově žlutou, vezmeš si ji na koncert, ale v civilu zůstaneš u modré, ono by se to totiž stejně jednou provalilo... Někdy se ale díky práci zmiňovaných profíků při pohledu do zrcadla opravdu až divím, kdo že se to na mě dívá!

+* Ty teď občas musíš navíc vypadat jako egyptská panovnice...?!

No, ale to už není image, to je povinnost.

+* Takže tvou podobu tahle role v civilu nijak neovlivní...? Ve smyslu: Jaký nahodit look, jak zdůraznit své přednosti?

Jenom v maličkostech - nikdy jsem třeba nepoužívala zlatý lak na nehty a teď ho nosím na nohách, protože hraju-li Kleopatru, mám bosé nohy a myslím si, že ta zlatá se ke všem těm krásným kostýmům, které na sobě prostřídáme, určitě hodí..., taky se mi strašně začala líbit tyrkysová. Takový Dracula mě v tomhle naopak ovlivnil obráceně. Jak jsem do doby, než jsem dostala roli Nymfy, měla ráda fialovou, tak po určitém čase jsem jí vysloveně nenáviděla.

+* Tyrkysová, ten, kdo tě v ní viděl, se určitě nediví a ten, kdo doposud ne, měl by si dle možností na víkendový výlet do Prahy, a tím potažmo i do starověkého Říma a Egypta, rozhodně našetřit, stojí to za to vidět a hlavně slyšet tvou Velkou píseň o Nilu, ujištění Dál královnou jsem já, resp. přesvědčivé duety Dámy vládnou či Vykutálená. Jsi vykutálená?

Zhruba dvanáctkrát až třináctkrát do měsíce na prknech Divadla Broadway v Praze Na Příkopě určitě!

+* Zmínila jsi dubnové slovenské turné Žít nonstop, na které si tě Michal David pozval vedle Petry Janů a skupiny Golem jako svého exkluzivního hosta, náhoda tomu chce, že tohle interview vzniká právě na Slovensku, právě během onoho turné...

Já jsem v podstatě tohle turné vzala jen kvůli tomuto rozhovoru pro tento prestižní slovenský měsíčník...

+* Jo tak, no jasně, jak jinak... Ale co už rozhodně nebyla náhoda, je tvé letité dojíždění do Prešova, kde jsi zaznamenala hned dvě štace - Draculu a Krysaře. Zatímco jsi mohla stoupat na žebříčku v Praze, zvolila jsi východní Slovensko. Proč?

Protože v Draculovi jsem se mezitím dopracovala až k hlavní roli Lorraine, tedy nijak prvoplánově, ale stalo se, a zamilovala jsem si ji natolik, že se mi z ní nechtělo odejít ani po pražské upíří derniéře, tak jsem přijala nabídku pokračovat v bratislavském a posléze i prešovském nastudování tohoto muzikálu...

+* Který mimochodem po Soulu právě dobývá i Moskvu a čeká na vlídné přijetí v Petrohradě a napřesrok i v samotné muzikálové Paříži...

A u Krysaře jsem zase nabídku přijala kvůli Danovi Landovi, což je bezvadnej člověk, co skládá stejně bezvadnou muziku. A protože se Krysař i s další vysněnou rolí Agnes přestěhoval do muzikálového Prešova, bylo o důvod víc, proč to nezkusit. Když mi pak jeden kolega řekl, že jsem byla ta nejlepší Agnes, jasně že mě to dostalo!

Svůj podíl ovšem také hrálo úžasné východoslovenské publikum, jehož přijetí a reakce jsou vždy natolik vřelé, že si podmaní úplně každého. A taky tam mají skvělou borovičku a díky ní vždycky skvělou náladu!

+* Takže se teď po letech o to raději vracíš na místo činu?

To není po letech. Snad si mě v Prešově ještě i pamatují, protože v Krysařovi jsem na východě Slovenska končila teprve před rokem. A kdybych teď neměla možnost vrátit se sem s Michalem, tak bych si určitě našla důvod, abych se mohla na ono místo činu vrátit už po roce! Já mám Prešov fakt moc ráda, protože se tu snoubí město s vesnicí. Své ohromné kouzlo má i díky studentské atmosféře zdejších vysokých škol, nechybí krásné náměstí a vždycky, skutečně vždycky, když do Prešova zavítám, navíc svítí sluníčko, tak mám pocit, že jsem vlastně na dovolené. Takže mě to tu fakt moc, moc vyhovuje. Jak město samotné, tak fakt, že tu maj pirožky, což je samozřejmě naprosto zásadní věc.

+* Pirožky, ne halušky?

Pirožky s mákem a s čokoládou, s džemem, s tvarohem, ale každý den dělaj jedny a já jsem časem žel jezdila už jen na ty čokoládové, které mi chutnaly nejvíc.

+* A pak tě nutili, abys shodila 11 kg pro Kleopatru...?!

Ono to nakonec do premiéry bylo dohromady kil 13, ale je pravda, že jsem teď zas tři nabrala.

+* Tak to nikomu nebudeme prozrazovat, platí?

Platí.

+* Počkej, teď trochu vážněji. Fakt je pravda, že kdybys tolik nezhubla, tak jsi tu roli nedostala?

Myslím si, že jo. Takhle, kdybych byla shodila třeba jen kilo, tak mi tu roli nedali, to vím.

+* No comment. Vraťme se k příjemnějším věcem, přesněji místům. Obě své prešovské role jsi vlastně stejně jako pohádkovou čarodějnici z Troškovy filmové Princezny ze mlejna 2 převzala po Lucii Bílé, takže vlastně až do Kleopatry jakobys sledovala její stín, čím to?

Mezi mnou a Luckou ale oba muzikálové party ztvárnila řada dalších zpěvaček, nicméně tuším, kam míříš, a proto s oblibou říkám, že jsem takový Lucčin second hand.

+* A jaké to je?

Ne, je to úplná náhoda, i když, jestli to nebude o tom, že všechny dobré role v našich končinách hraje Lucie Bílá, no?! A musím říct, že kdyby mi někdo teď nabídl Johanu (Soukupův muzikál Johanka z Arku - pozn. autora), tak do ní jdu taky, protože Lucka má fakt štěstí na krásné role a já mám to štěstí, že jsem o trošku mladší než Lucka, tudíž že všechny ty party dědím o něco později.

+* Teď už jen zbývá za pár let převzít po Lucce i štafetu v Českém slavíkovi...

A to není až tak důležité, ale kdybych náhodou žádného nedostala, tak bych Lucku o jednoho poprosila, jelikož kdo by nejvíc potřeboval, abych nějakou cenu dostala, jsou mí rodiče a babička. Tak když do deseti let, nebo jak dlouho to ještě budu dělat, žádnou cenu nedostanu, tak o zapůjčení poprosím nějakou kolegyni, co jich má hodně, nechám se s ní vyfotit, ukážu to našim a řeknu: Hele, já jsem to dostala!

+* Naše »prešovské« povídání pro prešovský Image zakončíme tvou milou vzpomínkou na zdejší faru, či spíše farníky (prozradíme přitom, že už jsi ale vdaná) a tuším jsi se tu také věnovala nějaké charitě...?

Je, o tom ale nechci mluvit... Prostě jsem vcelku pravidelně jezdila do dětského domova v Šarišských Michaľanoch za »sloníčaty«, tečka... A nekoukej se tak na mě! Byly to moje pusinky, no. Mě spíš jenom ubíjí to, že tam jsou úžasné děti, které se jen narodily blbým rodičům na špatném místě v nesprávnou dobu a já jim nemůžu nijak pomoct, nemůžu si je vzít domů. Ale díky tomu opakovanému kontaktu už teď snáz dokážu snad i pochopit, když se někomu narodí postižené dítě, že ho dá do ústavu, protože prostě neví, jak by se o ně postaral... Ale tady to jsou zdravé, pěkné, chytré děti, které nestojí rodičům za chvilku pozornosti! Pak je na druhou stranu pravda, že se v tom dětském domově mají lépe než u takových »rodičů«. Když slyšíš o těchhle osudech a vnímáš je, říkáš si, že takoví jedinci by měli mít zákaz mít děti! Tečka.

+* A fara?

To byli hrozně fajn kluci, kteří chodili na Draculu, i když zpočátku z toho měli trochu morální problém, ale pak se jim začal hrozně líbit, načež slovenská produkce byla tak milá, že jim pro faru občas dávala zadarmo lístky... No a pak měli na faře problémy s Krysařem. Mysleli si, že je to fašistické dílo, což jsem jim musela rozmluvit, že tomu tak určitě není. Mě hlavně dostalo, že byli takoví mladí a všechno faráři, bomba! Padli jsme si do oka, jednou mě dokonce pozvali spát k nim na faru, ale to jsem odmítla, abych to tam »neznesvětila«. Moc ráda na ně vzpomínám a na Slovensko vůbec... Mějte se tu pěkně a zas brzy ahoj.
 

ROMAN JANOUCH
FOTO - ARCHIV