PATRIOT journal, červen 2004

S některými lidmi z branže bych na kafe nešla, závist mě štve!

Monika Absolonová (27) se stala skutečnou hvězdou díky svému komplexnímu podání titulní role v Davidově muzikálu Kleopatra. Muzikálová diva se po Draculovi, Krysařovi, právě Kleopatře (za kterou byla nominována na Thálii 2002) a nyní Rebelech připravuje na part další královny - Elišky Pomořanské - v Noci na Karlštejně a na mylady De Winter v novém kousku Michala Davida Tři mušketýři. To ovšem neznamená, že by kromě muzikálu fanouškům české popmusic neměla jinak co nabídnout. První album Monika vydala už v roce 1993 a byla za něj nominována na Gramy pro objev roku, CD Dál jen při mně stůj následovalo o rok později. V r. 1999 vyšel První den a v prvním roce nového milénia CD Jsem nevěrná. Nyní šestá nejoblíbenější zpěvačka v zemi a dvojnásobná skokanka roku v Českém slavíku dokončuje páté sólové cédéčko, které se objeví na pultech v září.

Jaký je to pocit proměnit se z relativně nenápadné zpěvačky mávnutím kouzelného proutku v královnu divadelních pódií a řady lidských srdcí?
Netroufám si tvrdit, že bych byla královna, to opravdu jen na jevišti. Zatím jsem jen královna egyptská a jak to bude s královnou Eliškou, to se teprve uvidí, jestli to zkousnou diváci a pan režisér. Uvidíme v létě na nádvoří Nosticova paláce v Praze na Malé Straně, kde budeme hrát od čtvrtka do soboty vždy ve 20.45 večer. Určitě se na to strašně moc těším, protože už to zkoušení s jiným režisérem, na rozdíl od posledních dvou muzikálů, je pro mě vítaná změna, zvlášť když Petr Novotný je moc fajn, vysvětlí kdykoli cokoli. Se mnou má fakt hodně trpělivosti vzhledem k tomu, že nejsem herečka, a tak to vždycky nedám na první (pokus - pozn. autora). Navíc nás s Kačkou Brožovou, s níž mám Elišku alternovat, nenutí dělat stejné věci - vidí, že jsme každá jiná. V Hudebním divadle Karlín jsem se při zkoušení Noci na Karlštejně navíc seznámila v úžasnými hereckými osobnostmi - s Petrem Štěpánkem se známe díky Rebelům už tady z Divadla Broadway, ale být na jevišti i s panem Brzobohatým, Kostkou, Rimským a dalšími, to bude něco nového, pro mě mimořádný zážitek! Teď ještě ten úžas, že se bude hrát s živým orchestrem, prostě super...

Moniko, nebudu zatloukat, že se spolu známe už delší dobu, protože je často ohromný zážitek být vám jakkoli nablízku... Ale kam tím mířím - přijde mi, jako byste poslední dobou - samozřejmě mimo pódium - ztratila tu ohromnou jiskru, s níž vždycky dodáváte elán do života nejen sama sobě, ale i svým kolegům a známým?!
To je dáno prostě tím, že jsem dost unavená, prožívám hodně zátěžové období - dopoledne zkouším Noc a odpoledne jezdím do studia zpívat na desku nebo mám někde vystoupení, a to denně, takže je to fakt docela záhul.

No a to pravděpodobnost, že si oddychnete, je prakticky nulová. Až se Noc na Karlštejně na podzim přemístí do pražského kongresového centra, přibudou vám k tomu další zkoušky na Tři mušketýry, finišovat budou Rebelové, v Bratislavě budete pokračovat jako Kleopatra. A promoakce k CD. Tak co s tím?
Nevím. Musím říct, že už asi dva roky si říkám, ještě chvíli holka vydrž a bude volno, no ale ono pořád to opravdové volno, jako že bych třeba měsíc nic nedělala, prostě ne a ne přijít. Dřív jsem paradoxně naopak seděla třeba dva měsíce doma a neměla do čeho píchnout. Proto jsem ráda, že o mou práci teď zájem je, ale na druhou stranu nic se nemá přehánět. Budu se proto snažit dostat to do nějakých aspoň trošku rozumných mezí.

Co to znamená?
Abych aspoň čtyři dny v měsíci měla volno...

No to si moc neulevíte...
Já vím, ale co můžu dělat. Fakt je, že slevit musím, protože mám moc ráda svoje kamarády, rodinu a nemám čas na ně, poslední dobou na nic. A takhle už dál nemůžu, nedá se žít jen z práce.

Třeba si odpočinete, až budete jednou chovat...
No to určitě, jsem totiž přesvědčená, že nejde skloubit tuhle práci a mateřství. Kdyby se člověk rozkrájel, tak to prostě nejde. Můžete jít na kompromis, to já bych ale asi nechtěla. Takže až budu těhotná, všechny své aktivity ukončím a budu se věnovat pouze a jen miminku. Ale taky se může stát, že žádný princ..., no princ ne, ti chcípli, ale ten ON prostě nepřijde a tím pádem nebude co řešit.

Nějaký ON se určitě ještě najde, už jste se přece stihla i rozvést?
A mrzí mě to. Ale takový už je život.

Lze na tom rozchodu vůbec najít i něco pozitivního?
Rozhodně. Musela jsem se někomu podřizovat, přizpůsobovat si svůj volný i pracovní čas a teď je to tak, že i když jsem v tom studiu dlouho, tak mi to nevadí, protože mě nikde nikdo nečeká. Dřív jsem viděla jen nevýhody, ale teď už se to snažím chápat i obráceně. Čím déle jsem sama, tím víc si to v podstatě svým způsobem užívám.

Kdo všechno vám pomáhá přežít?
No kromě rodičů a babičky, kteří mi hlídají psa a průběžně mě vykrmují, tak mi moc pomáhá Liduška, moje manažerka, a to nejen s papírováním, který fakt nemusím, no a ti kamarádi, kterých je naštěstí ještě pořád dost a dost.

A snad i fanoušci, ne? Teď jste díky nim v anketě jednoho našeho týdeníku, kde se hlasovalo o největší hvězdě ČR napříč politikou, zábavní branží, sportovní sférou atp., opět na šestém místě dokonce porazila i pana prezidenta Klause!
No to pro mě znamená strašně moc. Ne to, že jsem skončila těsně před prezidentem republiky, ale přízeň fanoušků jako taková. Dodává mi to sil vždy, když už cítím, že jsem na dně. Vědět, že mám pro koho zpívat, je takový nejmilejší doping. A je to i zásluha pár lidí, kteří mi připravují oficiální webové stránky (www.absolonova.cz - pozn. autora), protože já internetu a počítačům moc nerozumím, tak mám radost, že ty stránky mají právě takovou fanouškovskou podobu. Že díky klukům, co je dělají, si můžu se svými příznivci a posluchači dopisovat. Je pravda, že se dost stydím za to, jak dlouho mi to vždycky trvá, než na nějakou várku odepíšu, ale na tom, že odpovídám sama, si zakládám a ti fandové to snad vycítili a i proto mi asi zůstávají věrní. Takže mi odpusťte to zpoždění, vím, že jsem hanbářka, ale já často fakt nemám kdy. A když už mám, zas chybí síly. Tak teď snad na přelomu června a července zas pár stovek e-mailů zvládnu.

Spíš jsem měl na mysli, že pořád zůstáváte stejná, ceny, neceny...
No já si to vlastně ani nestíhám uvědomovat. Je to moc hezké, ale nemám čas to řešit. Druhý den mám zas milion povinností, takže všechna sláva... Ale možná jednou, až přestanu zpívat a budu mít čas se ohlédnout, tak pak si to zpětně uvědomím a budu na sebe pyšná (úsměv). Ale teď to prostě ještě ani nejde, protože pořád se mám čemu učit a co zlepšovat. Takže teď hlavně řeším novou desku.

Jaká bude?
Bude jiná. A pro některé mé dlouhodobé pozorovatele možná dost překvapivá. Točíme ve studiu Ritch Sound v Dobřichovicích, producentem je sice Michal David, ale aranžuje to celé Pavel Větrovec s tím, že živé smyčce dodělává Ota Balage. Autorů je celá řada - Michal, Lešek Wronka, Markéta Mazourová, můj kolega z Broadwaye Honza Gajdoš a vůbec největší radost mám z písničky od Alice Springs, která píše krásně, ale zatím ještě nikdy žádné jiné zpěvačce svou píseň nevěnovala. Až mně!

Ale nejsou jenom hodní kolegové. Ne každý konkurenci psychicky zvládá...?!
Určitě ne, ale já si negativní stránky naší branže snažím nepřipouštět, to bych to jinak už dávno nedělala. A konkurence mně osobně nevadí, naopak jsem ráda, když můžu u kolegů něco "okoukat". Se sviňárnama do zad jsem se ale samozřejmě taky setkala a bohužel se ještě setkávat budu, snažím se na to nereagovat a vím, že na kafe už bych s takovýma lidma nikdy nešla. Závist mě štve. Teď nedávno jsem se dozvěděla, že manager jedné zpěvačky o mně vypráví nepěkné věci, naprosté nesmysly, ale ty, kteří mě neznají, to může ovlivnit. A to mě teda mrzí! Když si o mně myslí, že jsem blbá, někdo, kdo mě zná, tak to je jiná, to chápu. Ale takhle teda fakt ne.

Co s tím děláte?
Buď to nechám plavat a nebo to těm lidem řeknu. Ani jedna varianta asi není správná, ale co nadělám?!

Nemůžeme opomenout ani naše "hostitele" - jaký máte vztah k jižním Čechám?
No bezvadnej, jižní Čechy jsou nádherný kraj, už od dětství se tam ráda vracím. Jezdila jsem na Staňkov pod stan, na pionýrák na Zvůli a hlavně jsem tam točila Princeznu ze mlejna, takže bezva vzpomínky!

- Roman Janouch -