MF Dnes, 12. 6. 2004
Cítím respekt, říká Monika Absolonová
Představitelka královny Elišky v muzikálu Noc na Karlštejně prožívá
pracovně úspěšné období
Praha - S větší pozorností než obvykle sleduje v těchto dnech předpověď
počasí zpěvačka a herečka Monika Absolonová, která se představí jako
královna Eliška v muzikálu Hudebního divadla Karlín Noc na Karlštejně.
Příběh známý z oblíbeného filmu režiséra Zdeňka Podskalského mohou
diváci během letních měsíců shlédnout na nádvoří Nostického paláce v
Praze. "Když jsme měli generálky, seděli jsme v péřovkách. Bylo to hodně
drsné, protože na tom nádvoří je přece jenom chladněji a déšť tomu moc
nepřidá," říká před dnešní premiérou.
* Jaké máte po dvou předpremiérách pocity?
To představení, v němž se alternujeme s Katkou Brožovou, se mi
moc líbí. Miluju film Noc na Karlštejně, a to nejen kvůli hudbě,
která je překrásná. Mám hroznou radost, že se povedlo najít tak
pěkný prostor, kde se může Noc hrát. Zároveň cítím respekt ke
kolegům. Přece jenom nejsem herečka, ale zpěvačka.
* Ale máte už zkušenosti například z muzikálu Rebelové...
To nemám, kromě Rebelů jsem nikdy nehrála činohru. Navíc v
Rebelech je jiná situace, protože tam vlastně hrají hlavně mladí
nezkušení herci. Ale v Noci na Karlštejně se setkám s takovými
herci, jako jsou pánové Brzobohatý, Kostka nebo Štěpánek.
Opravdu je to pro mě pocta stát vedle takových lidí. Snažím se,
abych jim neudělala ostudu.
* Líbí se vám pěvecké výkony v původním filmu?
Jasně. Jako malá jsem si často narvala punčocháče na hlavu,
protože jsem nosila ježka, a zpívala jsem před zrcadlem Lásko,
má já stůňu. Helena Vondráčková to zpívá výborně, takže já se
budu snažit to dělat minimálně dobře a trošku jinak než ona.
* Film znáte, ale kdy jste byla naposled na Karlštejně jako turista?
Musím říct, že na hradě jsem byla naposledy jako malá, ale do
obce Karlštejn občas jezdím posedět za kamarády Pavlem Vítkem a
Janisem Sidovským, oni tam mají dům.
* Víte, že se uvažovalo hrát muzikál přímo na Karlštejně?
To mi uniklo, bylo by to krásné. Ale Nostický palác, ve kterém
hrajeme, je moc hezký. Ministerstvo kultury, které zde sídlí, je
k nám ve všem vstřícné. Na druhou stranu, které jiné
ministerstvo by mělo být vstřícné k umělcům...
* Působíte pozitivním dojmem, to se vám opravdu před premiérou všechno tak líbí?
Ano, vezměte si třeba kostýmy. Mám radost z paruk až po zadek.
Je to nádhera, cítím se jako princezna, sice sedmadvacetiletá,
trošku za zenitem, ale čert to vem.
* Co čeká diváky, kteří půjdou na muzikál s tím, že jsou zvědaví, jak uspěje v porovnání s filmem?
Já myslím, že se jim ten příběh daleko více přiblíží. Osobně mám
raději živou komunikaci, spíše půjdu na něčí koncert, než že si
doma pustím desku. Je lepší vidět Noc na Karlštejně naživo s
drobnými chybami, které živé představení přináší. Představení se
bude určitě líbit. Když jsem se koukala na generálky, které jsem
nehrála, musela jsme se nahlas smát. Je to prostě vtipné.
* Není představení pro herce trošku náročné při převlékání?
To je. musím říct, že při jedné generálce jsem vyšla s tak
narychlo přidělanou parukou, že jsem jen čekala, kdy mi spadne.
* Spousta lidí považuje Karla IV. za
největší osobnost našich dějin. Stal se takovým zprofanovaným
Otcem vlasti. Víte o něm více, než jste se naučila ve škole?
Ani ne, taky jenom to, co mi říkali ve škole. Ale teď jsem díky
té hře zjistila, že to byl i srdcař.
* V létě odehrajete přibližně
polovinu představení, dostanete se vůbec na dovolenou?
Asi ne, protože začnu zkoušet další muzikál Tři mušketýři a
ještě jsem dostala jednu filmovou nabídku, o které nevím, jak se
vyvine.
* Prožíváte pracovně úspěšné období.
Doufám, že to bude pokračovat. Jsem v téhle branži dlouho, od
šestnácti let, a jsem vděčná za to, že to šlo všechno postupně.
Pamatuju dobu, kdy jsem neměla práci, kdy mi štěstí nebylo tak
nakloněné. Mám hroznou radost, že tenkrát v těch šestnácti, když
jsem vydala první desku, to nebyl omyl a že jsem to vydržela jak
já, tak moje okolí. Úspěch nepřišel ze dne na den, prostě mě to
stálo hodně práce, ale jsem ráda, že tu práci někdo ocenil.
* Takže pocit zadostiučinění?
Takhle bych to neřekla. Jediné, z čeho mám opravdu radost, je
ocenění od Karla Gotta. Řekl mi, že mám v hrdle křišťál. Na to
jsem hrdá, to mi nikdo nikdy nevezme. Jednou si nikdo nebude
pamatovat, že nějaká Absolonová zpívala, ale Karla Gotta si
budou pamatovat všichni a já to budu vyprávět svým vnoučatům.
* Zdá se, že jak se vám daří v
práci, tak se vám nedaří v soukromém životě...
Já bych neřekla, že nedaří. To, že jsem se rozvedla, beru jako
určitou prohru, ale není to nic, co bych musela skrývat. Prostě
se to stalo, nedá se nic dělat. Mám radost, že s mým bývalým
manželem jsme kamarádi, že chodíme na pivo a na kafe...
* Takže i na hokej?
Václav Eiselt hrál letos v Berouně. Bohužel jsem letos Vaška
nestihla, ale snad to příští rok zvládnu.
* Neztrácíte optimismus...
Až mi bude pětatřicet a nebudu mít děti ani manžela, tak vám
řeknu, ano nedaří se mi a mám pocit, že jsem něco propásla. Ale
teď ten pocit nemám. Je mi prostě dobře, mám spoustu výborných
lidí kolem sebe, tak na co bych si stěžovala.
* Zajedete někdy do Benešova?
Moc ne. Škoda, Benešov je výborný a strašně mě to tam baví. Moje
babička je tam pořád, navíc je tak zlatá, že mi občas hlídá psa,
když nestíhám nebo je třeba zima. Rodiče v Praze mi ho mi také
pohlídají, ale nepustí ho do baráku. To babička mého labradora
rozmazluje a vykrmuje.
- ROMAN JIREŠ -