Deníky Bohemia a Moravia (Top Víkend magazín), 25. 9. 2004

Monika Absolonová: Teď už se tomu směju!

Monika mívá ve skříni rifle tří velikostí. Podle těch, které má na sobě, se pozná, v jakém se nachází životním stadiu - zda ve šťastném, či utrápeném. A teď má na sobě...

extrémně vysoká váha je 69 kilogramů, ta nejnižší jedenapadesát kilo. To není o tom, že bych měla chuť být nejštíhlejší na celém světě. Jenže: dostávám hrozně hezké role, a vždycky při nich mám pocit, že se mi chtějí návrháři kostýmů pomstít. Jako třeba Roman Šolc, který vymyslel společně s Liborem Vaculíkem (jehož obdivuji, protože je úžasnej profesionál, sice do mě rejpe, ale mám ho ráda), že Milady ve Třech mušketýrech bude potvora (což ona je), ovšem potvora na jevišti polonahá. Když jsem v Draculovi hrála postavu Lorraine a měla na sobě košilku, tak jsem se styděla. Ale strašně. To jsem ještě netušila, že v Kleopatře mě odějí do trikotu a průsvitného hacafraku. Na Mušketýry jsem se těšila v naivní představě, že budu stažena v nějakém korzetu, takže si řeknu - Jupí čerte, pojď do mě jídlo... Byl to omyl. V sólové písničce, kterou mám v Mušketýrech jedinou, tančím na deseticentimetrových podpatcích, v kozačkách do půli stehen a v kalhotkách... Když jsem se to dozvěděla, pomyslela jsem si - holka, uteč radši domů! Já nejsem tanečnice, já jsem normální holka. Umím se vydřít, ale sportovec s vypracovanými svaly nejsem. Takže musím zhubnout, abych se před plným sálem nemusela stydět.

S hubenou Monikou si TOP VÍKEND MAGAZÍN povídal před pěti lety. To vydala svouji třetí desku a právě prožívala partnerskou krizi s hokejistou. Ale pak - s týmž mladíkem - následovala svatba...

kamarádi, ale tenkrát jsem to strašně prožívala.

A dnes? Na světě je Moničino páté album, po jejím boku nový mladý muž. Monika má tudíž možnost zase vařit, protože to ona ráda!

Jasně. Zase jsem začala, ale ne tak často, jak si možná přítel Jarda představoval. Žít s jakoukoli zpěvačkou je asi náročný. Budu ale mluvit sama za sebe - vstanu v osm hodin ráno, domů se vracím kolem půlnoci. Takže jsem schopná udělat snídani, občas uvařím večeři. Možná až bude po premiéře muzikálu Tři mušketýři, normální život dostane zase nějaký pevnější řád. Teď ale hraji i Kleopatru na Slovensku, v Praze dohrávám muzikál Rebelové, do toho mám nějaká vystoupení. Je to náročné, ale jsem ráda, že se našel mužský, který to toleruje a mě bere.

Prý vám byl nalezen!

On mě byl nabízen, protože má kamarádka Finková se rozhodla, že ona životu rozumí a tudíž že mi poradí. Tvrdí totiž, že ona je ta realistka a já to jelito, které se vznáší ve snách. Což je pravda. Ale my jsme obě dvě akční, umíme toho spoustu zařídit, možná by se kdejaký chlap divil, co všechno zvládnem... Akorát že Lída je realistka naturelem, a já ne. Legrace byla, když jsme se s Jardou bavili o našich negativních vlastnostech. Já řekla - a víš, že ani nevím, jaké mám?! Lída okamžitě pravila - řeknu ti dvě. Jedna věc je, že Monča všechno řeší, vším se trápí a všechno si moc bere. A druhá věc - je hrozně upovídaná. Když jí něco uděláš, tak počítej s tím, že na tebe bude naštvaná půlka jejích kamarádů, protože ona jim to řekne!

Co odpověděl Jarda?

Že se to dá přežít.

Jste věrná svému příjmení Absolonová a chcete být ve všem absolutní?

Snažím se, někdy až zběsile, občas proto i nestíhám, protože chci všechny věci dotahovat, ale absolutní určitě nejsem. Dám vám příklad - když začínal školní rok, vždycky jsem měla všechno tip-top, pastelky ořezané, knížky a sešity zabalené... Za tři měsíce už to pro mě nebylo prioritou. Kdyby dnes měl den daleko více hodin, chodila bych třikrát týdně na hodiny zpěvu, třikrát týdně tančit a stejně často do posilovny. Jenže on nemá...

Před pěti lety jste nechala vašemu bratrovi obarvit vlasy na žluto. Teď je bráchovi sedmnáct. Ještě spolu vyvádíte?

Musím říci, že z bráchy je hrozně pěkný mladý muž. Někdy tedy bručí a někdy bych mu jednu vlepila, jak je pomalej. Ale když mu máma čte levity, tak se ho zastávám. Několikrát mi pomohl - třeba když se mnou šel na Slavíky. Pro mě to bylo hodně zásadní, splnil se mi dětský sen a řešila jsem, s kým tam jít. S maminkou? To by zas byl uraženej táta... A brácha, který je můj protipól v hodně věcech - jednak je hezčí, jednak je chytřejší než já, protože je systematický - má v sobě úžasnej klid. Když si vezmete, že je v pubertě, mohl se na mě vykašlat. Ale on tam se mnou šel a ještě mi byl oporou. Vtipnou oporou. Je prostě zlatej.

Muzikál, to je určitě tvrdá branže. Změnil vás?

Určitě v tom, že říkám věci na rovinu. Vždycky jsem k tomu inklinovala. Jsem ráda, že mám za sebou věci, které mě potrápily a zabolely. Mám totiž neskromný pocit, že mě posílily. Navíc - díky každému muzikálu, v kterém jsem hrála, jsem použitelnější. To je dáno zkušenostmi. Dříve jsem se do muzikálu vrhala po hlavě. Teď do něho jdu s tím, že se musím obhájit. Nerada bych zklamala sama sebe, ty, kdož mě za nějakou roli pochválili, a diváky. Když si někdo kvůli mně koupí lístek, který stojí šest stovek, tak je to pro mě velká čest.

Na světě je vaše páté album. Zůstávám dál se jmenuje. Natočila jste si ho pro svoji potěchu?

Dokopal mě k němu Michal David. Já věřím jemu, on mně. Kdybych měla spolupracovat s muzikantem, který mě nezná, tak si o mně nejspíš bude myslet bůhví co, protože já mu nedokážu vysvětlit, co si představuju... Oslovili jsme Pavla Větrovce, z něhož jsem nadšená a doufám, že se bude aranžérsky podílet i na mé další desce a že mi třeba napíše i nějakou píseň. Za hektických okolností jsme vybírali z šedesáti písniček. Nikdy nevíte, jaký nakonec bude výsledek. Ale práce to byla bezvadná. Jediný, co se snažím ovlivnit, jsou texty.

Proč pláču dál, Když se chlap zblázní, Jsi krásnej chlap, Mona Absolona... Všechny písně jsou milostné. Ty o zklamané a zlomené lásce mírně převažují. Umocnily je vaše prožitky?

Ale to já se do písniček položím vždycky. Já brečím, když jsem šťastná. A když jsem nešťastná, brečím o to víc... Já nechi mít na desce od začátku do konce jeden zvuk. Jsem interpretka, posluchači mě mají rádi z muzikálu, a já jim chci na desce ukázat moje možnosti. Ať si vyberou. Mně se všechny písničky, co na desce jsou, líbily.

Taky jste na ní předvedla, jak fantastický rozsah hlasu máte...

V duetu "Čas na lásku mít" zpívám do G3, což je o dva až tři tóny výš, než zpěvačky zpívají. Ale to bych nevěděla, kdyby mi to Větrák neřekl!
 

Jitka STUCHLÍKOVÁ