PATRIOT journal 11/2004

Monika Absolonová - zamilovaná až po uši

     V životě dvojnásobné Skokanky roku v anketě Český slavík Moniky Absolonové je nového takřka vše. Osmadvacetiletá zpěvačka nedávno vydala svoji pátou desku „Zůstávám dál", zkouší nový muzikál, má nového přítele a přestěhovala se do nového bytečku. Beze změny tak zůstává jen její neutuchající dobrá nálada otevřenost směrem k médiím…

Jak byste charakterizovala svoje nové album?
Jmenuje se „Zůstávám dál“ podle titulní předělávky celosvětového hitu „All by Myself", kterou jsem si sama otextovala a která je tak trochu mým osobním vyjádřením. Album dále obsahuje šestnáct písní, včetně mé vlastní verze skladby "Teď královnou jsem já" z muzikálu Kleopatra, dvou duetů s Michalem Davidem a Alanem Bastienem, flashbacku mojí písně z roku 1993 „Dál jen při mě stůj" či předělaného hitu „Vyznanie" od Mariky Gombitové, jež přebásnil pan Vrba. Jsem moc ráda, že si na mě našel čas, stejně jako ostatní lidé, kterých si nesmírně vážím. Texty pro mě napsali Rudolf Kubík, Lou Fanánek Hagen, Lucka Stropnická a ve spolupráci se mnou i Linda Finková. Na hudbě se kromě Michala Davida podíleli mimo jiné můj kolega z divadla Honza Gajdoš, vítězka Zlíntalentu Markéta Mazurová, Lešek Wronka či pan Vašíček z Ameriky. A jsem hrdá na to, že pro mě hit „Mona Absolona", ke kterému začneme v listopadu natáčet video napsala Alice Springs. Ta nemá ve zvyku tvořit pro jiné – já jsem první interpretka, pro níž vytvořila písničku.

Michal David v loňském rozhovoru pro Patriot prohlásil, že jeho hlavním cílem bude, aby se vaše nové album stalo opravdovým trhákem. Povedlo se?
Je to jednoznačně moje nejlepší deska a přiznám se vám, že z ní mám obrovskou radost. Spolupracovala jsem na její tvorbě s lidmi, kteří mě mají rádi, což je hrozně důležité. Jde o to, aby si interpret neřekl: „Tenhle a tenhle mi musí něco napsat, abych tam měla jeho jméno.“ Na výsledné podobě alba se vždycky projeví vztah tvůrců ke zpěvákovi nebo zpěvačce. Pro mě se stalo skvělým zážitkem už samotné focení pro obal desky s Járou Urbanem. Ten dělá snímky z večírků pro jeden bulvární časopis a já jsem jedna z mála, kdo ho využije i na tohle umělecké focení - místo toho, abych sáhla po tzv. renomovaném fotografovi. Jenže s Járou se nám dobře spolupracuje a je znát, že to oba děláme s radostí.

Od začátku srpna zkoušíte nový muzikál „Tři mušketýři". Michal David o něm řekl, že musí být tvrdší, protože to ďArtagnan a spol. byli přece jen tvrdí chlapi...
Určité je tvrdší a domnívám se, že hudba propojená s divadlem bude velkým zážitkem. Pro mě je ale Milady de Winter jednou z nejnamáhavějších rolí, které jsem kdy hrála. Jednak je napsaná výš než Kleopatra a jednak je pro mě fyzicky náročná. Když s sebou nechávám vláčet po podlaze, jsem pak příšerně zbitá a všude po těle mám modřiny. Navíc je to poprvé, co nehraju osudovou ženu, ale pořádnou mrchu. Mnozí herci tvrdí, že vytvořit zápornou postavu je jednodušší, ale pro mě vzniká problém tehdy, když musím předvádět, jak někoho zabíjím. A to přitom v muzikálu sprovodím ze světa hned tři lidi. Nevěřili byste, jaký je to pocit. Člověk kolikrát v životě v rozčilení řekne: „Já bych ho snad uškrtil." Ale když pak někoho opravdu držíte pod krkem, cítíte se divně. Nejhorší, co může člověk udělat, je někoho zabít.

Měla jste vůbec v návalu práce čas na dovolenou?
Bohužel ne. Jen v únoru jsem byla s Lindou Finkovou a její pětiletou dcerou Viktorkou na týden v Dubaji. V létě jsem si na odpočinek vyhradila tři dny, které jsem trávila v Českém Krumlově. To je naprosto úchvatné město a každému, kdo tam v poslední době nebyl, bych ho doporučila. Ale jinak je to s mým časem bída. Teď nestíhám ani odepsat na dopisy fanouškům.

Celý shon se ale dá lépe snášet ve dvou, nemýlím se?
Pokud máte na mysli to, že by mi díky novému vztahu ubyla práce, tak to určitě ne, protože ani sebelepší partner vám jí mnoho neubere. Na druhou stranu však každý člověk, který předtím neznal nic jiného než své povinnosti a samotu, vnímá polehčující pocit, když se má ke komu vracet domů a s kým sdílet své problémy.

Mohla byste svůj současný vztah s podnikatelem Jaroslavem Haštavou srovnat s nepovedeným manželstvím s hokejistou Václavem Eiseltem?
Raději bych to vůbec nesrovnávala. Tehdy mně bylo devatenáct a Vaškovi jednadvacet. Dneska jsme já i Jarda hotoví lidé - jemu je třicet, mně osmadvacet. Jsme dospělí, oba víme, co od života očekáváme a bereme ten vztah nesmírně vážně.

Znamená to, že byste mladým lidem radila, aby se svatbou a s vážnými známostmi počkali až do třicítky?
Já bych raději nikomu nic neradila, protože je to nesmírně těžké. Mám kamarádky, jejichž vztahy trvají od sedmnácti let až dodnes, a také ty, které jsou v pětatřiceti samy. Asi jde o ryze individuální záležitost, nicméně já mám pocit, že to, co se teď se mnou děje, je neobyčejně krásné. Jsem šťastná, že vůbec něco takového mohlo vzniknout...

(pkr)